Co je u nás nového?
Naše pracovní místo má nový kabát.
Poslední dny roku 2025 u nás byly ve znamení velkých změn! Usoudili jsme, že pro nás a naše klienty si naše pracovní zázemí zaslouží nový, svěží vzhled. A tak se konec roku nesl v duchu velkého malování, stěhování, předělávání, pokládání koberců a úklidu. Práce to byla náročná, ale vše se zvládlo a stálo to za to. Do nového roku tak vstoupíme doslova do čistého pracovního prostoru, který přináší možnost ještě více podpořit naši snahu poskytovat příjemné a přátelské prostředí pro naše klienty. Těšíme se, až je zde budeme moci přivítat.
Vánoční snídaně pro sdílení zkušeností pro lepší podporu pěstounských rodin.
I přes ruch způsobený malováním a pokládáním koberců jsme ale nepřestali zahálet v jiných oblastech. Vše probíhalo za plného provozu. Podařilo se nám tak uspořádat „předvánoční snídani“ pro doprovázející organizace z našeho kraje. Bylo to cenné setkání, na kterém jsme se společně ohlédli za uplynulým rokem, sdíleli naše úspěchy i výzvy, a především si vyměnili své zkušenosti z doprovázení pěstounských rodin. Věříme, že společná setkání a pravidelná výměna praxe nám pomáhá neustále zkvalitňovat naši péči o děti v náhradní rodinné péči. Předvánočním setkáním jsme také současně obnovili tradici, kdy se zase budou tato setkání pravidelně opakovat.
Jak uplatňujeme přístup přátelský dětem?
V poslední čtvrtině tohoto roku jsme uspořádali dvě zábavné a smysluplné aktivity pro děti. Jednou z nich byl bowling spojený s obědem a procházkou kolem plzeňských rybníků. Druhou aktivitu jsme nazvali „Vánoční mecheche s Ježurou“, kdy si děti mohly vyrobit vánoční ozdobu na stromeček (nebo si jen hrát). Jako speciální dárek dostalo každé dítě dvě antistresové pomůcky – mačkací míček a senzorickou hračku z 3D tiskárny, které jim budou pomáhat zvládat napětí a regulovat své emoce. Děti, které se nemohly akce zúčastnit, svůj dárek samozřejmě obdržely také! Hračky jsme předávali během pravidelných konzultací v rodinách, vždy s konkrétním vysvětlením, jak je používat.
Příběh klienta
Sedmiletý Filip, který se do pěstounské rodiny dostal před rokem, se potýkal s velkou separační úzkostí a neustálou potřebou kontroly nad dospělými. Odmítal fyzický kontakt od pěstounky, zároveň nezvládal jakékoliv odloučení od ní. Vždy jej doprovázel křik a panika. Pěstounka tak byla v neustálém napětí a těžko se jí dařilo na Filipa emocionálně napojit – cítila se vyčerpaná a bezradná. Filip začal docházet na terapii hrou a pěstounka na individuální terapii zaměřenou na porozumění komplexnímu vývojovému traumatu, porozumění vlastnímu attachmentovému vzorci a vlastní historii a následně zaměřenou na edukaci v oblasti terapeutického rodičovství.
Filip si v rámci terapie hrou zpočátku vybíral pouze hry, které byly neorganizované, jeho hra působila chaoticky a v herně po něm zůstával velký nepořádek – hračky vyházené z polic. Později se jeho hra proměnila a začal stavět zdi z kostek nebo hrát role, kde byl vždy ten, kdo velí a kontroluje. Během této terapie byly trpělivě a empaticky reflektovány jeho prožitky a emoce – např.: „Vidím, jak je pro tebe důležité mít ty zdi takhle vysoké a hlídat je. To, co je uvnitř, musí být v bezpečí.“ Pěstounka se v rámci své terapie učila, jak reagovat na Filipovu potřebu kontroly a jak emocionálně dostupně reagovat na jeho záchvaty. Zásadní bylo nastavení speciálního času – 15 minut denně, kdy pěstounka dělala přesně to, co chce Filip, a pouze následovala jeho vedení, čímž se kompenzovala jeho potřeba kontroly v ostatních částech dne. První změny nastaly v chování Filipa asi po půl roce, kdy obranné mechanismy Filipa začaly postupně polevovat a byl schopen přijímat blízkost – např. chytil pěstounku na veřejnosti za ruku nebo jí před spaním řekl, že je rád, že je u něho. Nyní Filip mnohem lépe zvládá odloučení a jeho úzkostné stavy jsou méně časté.
Autorka: Mgr. et Mgr. Jana Kocourková
Fotografie: archiv LATUS pro rodinu, o.p.s.
Posted in Aktuality ze sítě, Bazální stimulace, Citová vazba, Inspirace, Kid Friendly, Léčivé prostředí, Rodina, Tranzitní péče.