Žili byli tři bratři. Všichni byli zdraví a šikovní. Tomu prostřednímu se jen do cesty připletlo pár zdravotních překážek, které však zvládal s úsměvem a pozitivním přístupem.
Narodil se dva týdny před termínem s váhou 2,69 kg a 45 cm. Rostl pomalu, ale byl moc šikovný. Mluvil od roka a půl, ve dvou letech ve větách, ale výškou dosahoval malého miminka. Od čtyř měsíců musel mít každý den na jednom očičku na půl hodiny okluzor a od roka a půl nosil blankytně modré brýle. Ve dvou letech se poprvé dostal do nemocnice Motol a začalo kolečko vyšetření ohledně jeho malého vzrůstu.
Jeho maminka téměř každý den slyšela:
„Ten je tak šikovný, kolik mu je?“
„Mate tělem, je starší než vypadá.“
Malý vzrůst, brýle, blonďaté kudrny a vyřídilka z něj dělalo roztomilého skřítka.
Mezi druhým a třetím rokem absolvoval různá vyšetření v Motole – CT, vyvrácení cystické fibrózy, Inzulinový hypoglykemický test. Během roku se potvrdila diagnoza Izolovaný růstový hormon.
Když vám přijde takový dopis z nemocnice, máte všechny pocity, ale hlavně strach z léčby, případně vedlejších účinků a nejistota, zda léčba opravdu zabere. Odhad cílové výšky byl okolo 130cm. Tak to už je mazec!
Při první aplikaci růstového hormonu se mi třepaly ruce, ale Vítek byl statečný! Brzy se mu ho naučil píchnout i starší brácha. Sám si píchá asi od šesti let.
Ve čtyřech letech musel na vyndání nosní mandle. Chrápal tak, že to bylo slyšet přes dvoje zavřené dveře. Noc jsme strávili opět v Motole, kde to vlastně už máme moc rádi.
To ale nebylo vše. Ve třech letech se paní doktorce něco nezdálo při poslechu na srdíčku, takže jsme museli na kardiologii do Prahy.
„Dobrý, pouze hlídat. Kontrola před nástupem do školy.“
Dalším specialistou na našeho chlapečka byla kožní doktorka v Kolíně. Na tváři mu tmavlo původně červené znaménko, ze kterého postupně začaly růst i tmavé chloupky. Když přemýšlel, tak si za ně tahal. To znamenalo 2x ročně kontrola, prosvícení a přeměření. Nakonec v pěti dorostl do věku, kdy už mohl jít na vyříznutí. Zákrok mu dělal pan primář plastické chirurgie ve Vinohradské nemocnici. Poleželi jsem si tam pět dnů. Úžasný přístup, ochotný personál, příjemné prostředí.
Rok se s rokem sešel a čekal nás další pobyt v Motole. Tentokrát na vyjmutí krční mandle. Jelikož mám sama odstranění za sebou, tak jsem měla hrozný strach. Vzpomínám si na to, jak jsem nemohla ještě týden polknout nic a strašně to bolelo. Ráno před odjezdem si čistil zuby, taška sbalená, matka na zhroucení. Už nebyla jistota, že s ním budu moct zůstat na pokoji a hrozilo, že budu muset být v Motole na ubytovně, která mě tedy z venkovního pohledu neláká. Dost mě děsilo, že ho tam budu muset nechat samotného. Vítek byl nadšený, že jde zase do nemocnice a prohlásil:
„Já se tak těším do nemocnice!“
V tu chvíli jsem nevěděla, jestli se smát nebo brečet. Nakonec mi dali k němu na pokoj rozkládací křeslo, hráli jsme hry, četli knížky a celkově si to užili. Během pobytu jsme stihli i divadýlko, které se odehrávalo před pavilonem na chodbě. A je svatostavá pravda, že děti zvládají vše mnohem lépe než my dospělí. Chvíli po probuzení už normálně jedl.
Teď jsme si dali od pobytu v nemocnicích delší pauzu. Konkrétně čtyři roky. Uvidíme, co nám řeknou v únoru na Bulovce, kam jedeme na konzultaci s plochýma nohama. V Jirnech jeho ploutvičky zhodnotili tak, že je adept na operaci klenby. A co na to náš hrdina?
„Už se těším do nemocnice.“
„Já tam ale už teď s tebou nemůžu být, už jsi velký.“
„To nevadí, čas od času si člověk potřebuje od rodiny odpočinout.“
Petra Zemanová
Kid Friendly síťařka
Nominujeme Nadaci Archa Chantal, díky jejich úsilí je nemocniční prostředí jednoznačně KID friendly.
Posted in Kid Friendly, Tranzitní péče, Zdraví.